Winston Churchill – politický gigant a hybatel 20. století

Hodil by se i do dnešní politiky?
 
Winston Leonard Spencer Churchill(1874-1965) byl jeden z mála těch, kteří viděli v nacismu hrozbu, lid a strana mu bohužel uvěřili až po Mnichovské zradě Československa a po vyhlášení války Třetí říší poté, co napadla Polsko. Byl ten, kdo již v průběhu První světové války připravoval jakožto ministr námořnictva svou vlast na válku následující a modernizoval armádu. Nelze však také zapomenout na jeho obdiv Mussoliniho, občasné imperiální a rasistické postoje a myšlenky či nepodporu boje proti hladomoru v Indii ve 40. letech, který stál miliony životů.
Již za svého života se stal jednou z nejkontroverznějších postav historie a zároveň tím, „kdo psal dějiny“.Churchill
 
V prvé řadě bychom museli určit věk „současného Churchilla“, Winston totiž za svůj život radikálně měnil politická přesvědčení. Jeho vstup do politiky r. 1900 jakožto člena Dolní sněmovny byl v hávu konzervativním, nicméně o 4 roky později se stal liberálem. Během tohoto období se ukázal veřejnosti jako velmi výrazný politik, brilantní rétor, z mládí si nesl i titul „válečný hrdina“, neb válčil v Africe a na Kubě, ovšem známá se stala i jeho kontroverznost z důvodů vlády železnou pěstí a mnohdy až narcistního přesvědčení o vlastní pravdě. Roku 1925 se stal opět konzervativcem.
Po krátké odmlce se vrátil do politiky a v květnu 1940 byl zvolen ministerským předsedou Velké Británie poté, co jeho předchůdce N. Chamberlain (1869-1940) nedokázal účinně bránit Třetí říši ve válce, k jejímuž začátku mimochodem sám zčásti přispěl.
Vládl tvrdě, prosazoval testování biologických a chemických zbraní (k jejichž praktickému využití však nakonec nedošlo) a řídil se heslem „musíme jim zabít víc žen a dětí než oni nám“.
Velikánem se stal ze dvou důvodů – za prvé, navzdory probíhajícímu rozpadu Britského impéria stále dokázal při schůzkách se Spojenci být představitel oné mocné britské říše a mít jistý vliv a až na samém konci války musel ustupovat Stalinovi, což ho stálo mnoho sil i ideálů (v SSSR našel nového nepřítele lidstva) a jeho vlast to stálo přední pozici ve světě. Bez pochyb lze říct, že s Druhou světovou válkou skončila i Britská říše a začíná období Commonwealth, což Winstona jakožto imperialistu velmi mrzelo, nicméně se skutečností se smířil. Druhým fenoménem a silnou stránkou Churchilla, kterou by využil i dnes, byla rétorika – Winston byl tak skvělým řečníkem, že by se mu dlouho hledal konkurent, byl to on, kdo řekl „nemohu vám slíbit nic než krev, dřinu, pot a slzy“ na počátku války a po ní definoval, že „od Štětína na Baltu, po Terst na Jadranu padla nad Evropu Železná opona“.Churchillova socha v Londýně
Británie skutečně potřebuje nového Churchilla, silného vlastence, který by názory své vlasti uměl vyjádřit i prosadit. Kdoví, třeba je mezi námi, jen se zatím neprosadil. Uvidíme, i Winstonovi to chvíli trvalo… a nakonec porazil Hitlera…